Monografie se věnuje fenoménu Slavína a představuje jej jako krystalizační bod dobového národního diskursu v němž se přítomnost obrací k minulosti a v němž se na symbolické rovině v dlouhém 19 století konstruuje vyjednává formuje a legitimizuje národ a s ním spjatá podoba sociální reality Slavín na Vyšehradě přitom zdaleka není první a jedinou národní svatyní české národní slavíny mají své evropské obdoby a vzory Také v českém prostředí se umístění podoba složení dosah i hodnoty národního pantheonu mění a pantheony si vzájemně konkurují Ve snech o Slavíně i v jeho konkretizacích tak lze sledovat variabilitu a proměny představ národního společenství Monografie se věnuje také narativu smrti a zmrtvýchvstání národa v pozadí části českých slavínů Ten zfomulovala literární historiografie a konkretizován a kanonizován byl spolu se „svatořečením“ národních velikánů při tzv národních pohřbech Pohřby a národními pomníky jež na ně navazují pak tento narativ vstoupil také do veřejného prostoru města Proto se kniha věnuje také funkčním a kompozičním přesahům mezi architektonickými performativními a literárními formami Slavína resp přesahům mezi ilustrovanými sbírkami biografií a přehledy literární historiografie jejichž kánon prostřednictvím čítanek a učebnic oslovoval a formoval širokou veřejnost
