Druhý díl autorových vzpomínek první díl – „Chrousti na zábradlí balkonu“ Ekopress 2017 Z předmluvy Ve vzpomínkách na relativně rané dětství jsem opustil sám sebe ve věku 9 let i když některé ze vzpomínek a příběhů přesáhly i do pozdější doby Protože jsem shledal na základě vlastního kritického posouzení s odstupem času a také podle reakcí prvních čtenářů uvnitř rodiny i mimo ni že zaznamenávání těch vzpomínek nebylo zcela zbytečné ani zcela nudné pokusím se v nich pokračovat Připadá mi totiž že opustit sám sebe na začátku teenagerovského zranitelného věku by bylo na jedné straně poněkud nezodpovědné a z druhé strany by to byla škoda protože spousta legračních i vážných situací a příběhů s patinou zašlého času by tak zůstala utajena mé rodině i všem dalším lidem naladěným na podobnou vlnovou délku které to případně začalo zajímat a bavit A tak se znovu ve vzácných chvílích klidu a samoty začínám vracet na Vinohrady okolo roku 1950 na krkonošskou chalupu a do školních lavic Začnu s určitou dávkou nostalgie které se nikdo normální v mém věku když vzpomíná na mládí nedokáže ubránit vyvolávat podoby a skutky spolužáků oblíbených i méně oblíbených kantorů a dávno vyhaslé první i druhé a další studentské lásky a občas i dusivou atmosféru těch let; vrátím se ke svým blízkým kteří jsou už dávno mrtví a pokusím se o jakousi rekonstrukci světa mých rodičů před mým narozením v době první republiky jejich přátel a zážitků A samozřejmě se vrátím také do období dychtivého poznávání fascinujících souvislostí v přírodě a jejích nejrůznějších obyvatel
