O zločinu mučení autor uvažuje v několika významech které se v knize prolínají Vychází z předpokladu že mučení jako zlo lze poznat pojmenovat a v právu definovat Zároveň takto poznatelné mučení je možno diskutovat z morální a právní perspektivy Ta první morální rovina se týká možnosti použití mučení v extrémních situacích běžně označovaných jako problém tikající bomby resp špinavých rukou Jinými slovy ptáme se jestli je morálně akceptovatelné jiného mučit pokud můžeme předpokládat že toto mučení zachrání životy jiných Autor se touto cestou nevydává ale argumentuje že mučení představuje zlo které je zapotřebí vhodně kriminalizovat a účinně se proti němu postavit Proto důraz klade po stručném historickém exkurzu na právní pojem mučení a detailní rozbor jednotlivých znaků tohoto zločinu U zločinu mučení a obecněji u špatného zacházení se překračuje problém subjektu a autor se ptá obecněji po roli státu čímž se dostává k problematice pozitivních povinností Na podkladě teorie a praxe nabízí ucelený přehled těchto specifických povinností a definuje jejich základní rysy které mají důležitý aplikační potenciál V kontextu mučení jako formy špatného zacházení je pro autora důležitá otázka odpovědnosti v konfrontaci s obětí Proto se dále podrobně zabývá problematikou náprav Na podkladě bohaté judikatury poukazuje na komplexnost systému hmotněprávních reparací a na možnosti jejich využití A nakonec v závěru se věnuje kritice české i slovenské právní úpravy a způsobu jak je špatné zacházení kriminalizováno Všímá si např směšování různých forem špatného zacházení problémů nízkých trestních sazeb a zavinění či nesprávného vymezení znaků mučení V celé práci autor vychází primárně z mezinárodního práva lidských práv a důkladně se věnuje nejenom soft law dokumentům OSN ale i rozsáhlé judikatuře mezinárodních trestních soudů či Evropského soudu pro lidská práva a Meziamerického soudu pro lidská práva
