Jiří Stránský žije sice s přesvědčením, že po světě chodí lidé, jejichž jediným úkolem je škodit, ale nedá se otrávit nikým a ničím – na to si toho prožil už dost. Lágr v padesátých letech, další vězení v letech sedmdesátých, po revoluci neustálý tlak, aby konečně vstoupil do politiky… Nikdy to neudělal. S Jiřím se dá mluvit do nekonečna. A je dobré se nechat nakazit jeho životním nadhledem.
