Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo že jde o hravě nonsensovou poezii o absurdní slovní hříčky o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí V jeho křivolakých složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost hru významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený jiskří v elektrizujících výbojích ze styku slov a jevů které jsou si vzdálené a cizí Oslňuje tím nač nejsme zvyklí co nás vykolejí co se musíme teprve naučit učíst Klíč k básním Miroslava Fišmeistera nelze vložit do padnoucího zámku s nímž by bylo lze snadno pootočit a otevřít dveře do spořádané síně jejich smyslu Je potřeba se pokoušet jej znovu a znovu vsouvat do neproniknutelných otvorů
