Marie sestra v nemocnici žije v manželství ve kterém je víc zla a smutku než hezkých chvil Navzdory tomu však se svým mužem Petrem zůstává: nechce zradit své dívčí sny a hlavně touží naplnit ten nejpodstatnější mít dítě Když ji přeřadí ze ženského oddělení na kojenecké jsou dny kdy má pocit že to nezvládne drží v náručí něžné uzlíčky ale žádný z nich jí nepatří Po deseti letech se přece jen odhodlá od manžela odejít i když je přesvědčená že kromě práce v nemocnici která ji baví a naplňuje a večerní samoty v oblíbeném křesle u knížky nebo pletení ji už nic jiného nečeká Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a vždy dokážou něčím překvapit
