Jak blahodárné bylo ticho pod vodou Jako kdyby člověk byl na jiné planetě Možná na jasné hvězdě přímo nad ní Když se jí něco ovinulo kolem těla Katrin se příšerně vylekala Její výkřik se však doslova utopil Polykala vodu Zoufale se snažila vykroutit se z železného sevření Kopala kolem sebe nohama zatínala ruce do paží které jí pevně držely za krk a hrudník Ale nedotýkala se lidské kůže Nezadržitelně ji cosi stahovalo do hlubiny tam kde byla voda ledová Při půlnočním koupání party spolužáků v jezeře se bujná nálada náhle vytratí když zjistí že jeden z nich chybí Katrin plavala dál od břehu a už se nevrátila Její kamarádka Franciska nemůže uvěřit že to byla obyčejná nehoda navíc mají všichni z party docela slušný motiv k vraždě Ale při pátrání po vysvětlení se sama ocitá v nebezpečí a brzy zjišťuje že nemůže nikomu důvěřovat – ani sobě ne
