Problém je v tom že to hmotné je pouze to vnější kdežto štěstí úzce souvisí s tím co je uvnitř: a to zase souvisí s láskou A právě láska je vůdčím principem vyspělejších světů než je ten náš Láska je základem soudržnosti – a to je veličina jíž se na planetě Zemi zásadně nedostává Proto obyvatelé na vyspělejších planetách vnímají život z postoje my zatímco u nás je důležité pouze já ať jsou to osoby nebo nejrůznější skupiny ať už se tato já nazývají země provincie vesnice sportovní mužstva církve nebo obchodní podniky Nikdo s nikým nespolupracuje naopak naším přirozeným postojem je sobectví Od něj se odvíjí i náš způsob života jenž je poháněný starým a krutým motorem této civilizace slavnou soutěživostí která neznamená nic víc a nic míň než pravěký zákon džungle jenž je vyjádřen uhlazenými slovy Vyvinuté světy však již nežijí v takovémto pravěku V nich se nesoutěží v nich se spolupracuje a sdílí Ve třetí části příběhu o pozemském chlapci Pedrovi a jeho kosmickém příteli Amim se kromě Vinky a Krata objevují také další postavy které společně rozehrávají nová a napínavá dobrodružství – podaří se Pedrovi a Vince žít společně na některé z planet? Jak si poradí Krato se svou vesmírnou samotou? A jak je to s Amiho ne vměšováním do milostných vztahů? Kniha je plná dojemných ale také akčních scén za jejichž úspěšné vyřešení by se nemusel stydět ani James Bond natož mladý pozemšťan Pedro Především však nabízí představu ideálního soužití všech vesmírných bytostí které mohou dosáhnout klidu míru a vrcholu duchovního rozvoje jestliže se ztotožní s univerzálním principem všehomíra – Bohem–Láskou
