Píše se druhá polovina šestnáctého století Hvězda ašikagovského šógunátu definitivně pohasla a Japonsko se zase jednou zmítá ve víru občanské války – po celé zemi zuří spory mezi znepřátelenými klany které baží jen a jen po rozšíření svého území Záměrem sjednotit Japonsko se netají mnoho šlechtických rodů jen tři lidé však mají reálné schopnosti k tomu aby tento záměr dovedli do konce: Nobunaga Oda Iejasu Tokugawa a syn zchudlého samuraje Hidejoši Tojotomi Na samém začátku zastihujeme budoucího vojevůdce jako chudého vesnického chlapce jehož otec samuraj který utrpěl zranění v boji nedokáže uživit svou rodinu Brzy ostatně umírá a Hidejošiho matka se znovu provdá; Hidejošiho vztahy s otčímem však zůstávají napjaté a to i díky tomu že chlapec se hodlá po vzoru svého zemřelého otce stát samurajem Nakonec utíká z domova aby se dostal do služby u nějakého šlechtice Zdaleka mu však není jedno u jakého šlechtice to bude; po dlouhém putování během něhož prokáže svým různým pánům velmi dobré služby zakotví ve službě u Nobunagy Ody v němž tuší silnou a schopnou osobnost Z nízké funkce nosiče sandálů se tak díky svým schopnostem a oddanosti rychle vypracuje na velitele pěší roty; tím zjevně dosahuje svého původního cíle jeho závratný vzestup tím však jen začíná Další peripetie slavných tří válečníků netřeba na tomto místě rozváděti: postačí říct že ten koho zajímá japonský způsob myšlení a pohled na život může z románu Taiko vyčíst mnohé Každá kapitola představuje mistrovskou ilustraci japonského přístupu k životu a ke smrti: není ostatně náhodou že nejdojímavějšími scénami z celé knihy jsou ty kdy se poražení bojovníci loučí s rodinami a páchají seppuku mnohdy následováni svými nejbližšími Taiko toto „haiku o tisíci stránkách“ je zkrátka a dobře epický historický román par excellence který mimo jiné nabízí trochu jiný náhled na japonskou reality než u nás dobře známý Clavellův Šógun
