Monografie se věnuje úvahám francouzského historika a teoretika literatury Louise Cazamiana které jsou věnovány povaze humoru Představuje návaznost těchto úvah na Bergsonovu teorii komična jako kontrastu mezi životem a automatismem i na Bergsonovy poznámky věnované humoru jako zvláštnímu typu komické transpozice jazyka Zároveň však monografie vyzdvihuje že Cazamian dospívá k vytvoření svébytné teorie Cazamian hovoří o humoru jako o výtvoru který je komický a zároveň umělecký Zatímco umělecký statut humoru vyplývá z toho že v humoru je vyzdvižena mnohotvárnost skutečnosti jeho komičnost je výsměchem neschopnosti takový charakter skutečnosti respektovat
