Když se řekne Lékaři bez hranic mnozí si představí chirurga ve stanové nemocnici se skalpelem v ruce Spousta krve šití Když to jde dobře za pár týdnů je pacient zase na nohou žije svůj obvyklý život Na mise ale naši spolupracovníci jezdí pracovat i s něčím mnohem méně hmatatelným – s lidskou psychikou A ta vyžaduje mnohem delší čas aby se zhojila Děti o kterých autorka píše prožily pro Středoevropana často nepředstavitelná muka: jednomu chlapci uhořel bratr přímo před očima; jedna z dívek zdánlivě přišla o naději na spokojený život kvůli popáleninám které jí zjizvily tvář; spousta dětí má noční můry trápí je pomočování bojují s agresí Musely za dramatických podmínek uprchnout ze svého domova aby se v nové zemi staly bezcennými občany a jako děti uprchlíků snášely posmívání spolužáků ve škole Tedy v tom lepším případě Místnost kde probíhá terapie je často jediným místem kde se mohou cítit bezpečně Kde si mohou dovolit být dětmi Své pacienty Kateřina pro účely této knihy nazývá příznačnými arabskými jmény: Mughlaq Uzavřený Alkham Drsný Maqbul Slušný Baryi Divoká Mahdub Líbezná Gawiun Silná atp Snaží se najít klíč k jejich problémům i když ji práci ztěžuje celá řada faktorů Se svými pacienty komunikuje skrze překladatelku; musí neustále balancovat na hraně toho co je společensky přijatelné – ať už je to tabuizované téma sexuality nebo podaná ruka k pozdravu která mezi ženou a mužem zůstává bez reakce Musí zvládat extrémní pracovní tempo Jde do práce protože teď je na misi a teď ji tady děti potřebují
