Je přirozené, že chcete někoho, koho nemůžete mít. A kam až moje paměť sahá, já tajně chtěla Jace, nejlepšího bratrova kamaráda.
Byl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou neměl.
Uběhlo deset let.
Všem nám bylo něco přes dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovu, abychom to po smrti našich rodičů finančně utáhli.
Byli jsme jen my tři – taková zvláštní rodinná dynamika.
Když Jace žil pod naší střechou, byl stejně ochranitelský a panovačný jako vždycky.
