Před Tristanem Colem mě varovali.
„Drž se od něj dál,“ říkali mi.
„Je krutý.“
„Je chladný.“
„Je poškozený.“
Je tak snadné odsoudit člověka na základě jeho minulosti. Podívat se na Tristana a vidět v něm monstrum.
Jenže já jsem to nedokázala udělat. Musela jsem přijmout tu „trosku“, která se z něj stala, protože sama jsem na tom byla podobně.
