Evropská unie představuje jednoho z největších vývozců a příjemců zahraničních investic S ohledem na toto postavení byl rok 2009 kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva která zařadila přímé zahraniční investice do společné obchodní politiky ve výlučné pravomoci Unie počátkem vzniku nového významného globálního aktéra v tvorbě investičních politik a mezinárodního investičního práva Zahájení vyjednávání se Spojenými státy americkými o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství TTIP o čtyři roky později vyvolalo neočekávaný kritický zájem veřejnosti což přivedlo EU k přehodnocení jejího přístupu a osvojení si tématu reformy systému investiční ochrany který v poslední dekádě čelí rostoucí krizi legitimity Třináct let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost lze konstatovat že společná investiční politika dospívá a mění systém mezinárodního investičního práva Současně ale v mnoha ohledech nabízí stále více otázek než odpovědí Publikace uvádí čtenáře do problematiky mezinárodního investičního práva a následně do specifického kontextu EU Zaměřuje se tak na nejnovější vývoj fenoménu vlivu EU a evropského práva na mezinárodní investiční právo Současně poskytuje ucelený přehled unijního přístupu k ochraně investic i stavu vyjednávání se třetími zeměmi a to včetně v roce 2020 dokončeného vyjednávání o první části kontroverzní Komplexní dohody o investicích mezi EU a Čínou probíhající modernizace Dohody k Energetické chartě unijních snah o vytvoření mnohostranného investičního soudu nebo situace kolem investiční ochrany v pobrexitových vztazích mezi EU a Spojeným královstvím Stranou nezůstávají ani po celé Unii rychle se rozvíjející mechanismy pro prověřování zahraničních investic Pozornost je věnována i v návaznosti na tento trend přijatému českému zákonu č 34 2021 Sb o prověřování zahraničních investic který má potenciál významným způsobem ovlivnit investiční prostředí v České republice