Básnickým debutem Michala Bulíře 1967 se prolíná cesta k dosažení nejvyššího stupně vábivé touhy a zdolávání vysněných vrcholů se všemi riziky pádů aby našel „zase jen začátek další cesty za svými soukromými Everesty“ Meta jménem Valerie je zřejmě jen majákem v mlze a není podstatné zda skutečně existuje Lyricko výtvarný popis autorova hledání doprovázejí ozvěny tu beatnické poezie tam folkové či rockové muziky aby se nakonec promíchaly v bluesový koktejl namíchaný samotným Nezvalem Mirek Kovářík v epilogu knihy chápavě nadzdvihuje oponu a dodává že Bulířova permanentní komunikace s Valerií je především souběhem malých zázraků krášlících běh věcí všedních Básník nenudí a vybízí k podobné imaginativní soudělnosti i čtenáře
