Ze začátku to všechno vypadalo tak nevinně V jedné malé vesničce kdesi za horami vypráví stařec dětem příběh O tom co se stalo kdysi dávno v minulosti O dávném království a dávných králích O sporech které vyústily ve válku Ale hlavně o synovi jednoho krále Se kterým si osud nepěkně zahraje „Rotsor shoří na popel “ řeknu oči při tom upírám do plamenů v železném koši kde se zapalovaly šípy „Buď ale shoří rukou nepřátel Nebo vaší Já nejsem král abych rozhodoval Nejsem váš velitel abych vám rozkazoval A nejsem ani voják abych vás mohl nazývat bratry ve zbrani Říkají mi Zabiják z Argoru Tohle je vaše město Vy rozhodněte “ Pak se můj pohled upře přes město kde zahlédnu pohyb Vojáci pronikli do města A pak okem zachytím cosi dalšího Je to jen letící šmouha která za sebou nechává kouřovou stopu Hořící šíp zasáhl slaměnou střechu Zaklel jsem Na horizontu se totiž objevilo něco o čem jsem slyšel jen v nejhorších příbězích V příbězích při nichž běhal mráz po zádech protože v nich končila města zdemolovaná na prach Ale hluboce doufám že se mýlím Na tváři mi zůstal můj drzý úšklebek protože jsem si jistý svou pravdou A pak můj drzý úsměv zamrzne
