Technologické a jiné inovace jsou důležitým prostředkem rozvoje finančního systému a na něm poskytovaných služeb Na druhou stranu finanční inovace byly identifikovány jako jeden z akcelerátorů finanční krize z let 2007 2008 proto k nim politika a následně i regulace přistupuje odlišně Tato monografie se proto zaměřuje na zasazení moderních nástrojů politiky finančních služeb jako jsou inovační huby a regulační pískoviště do kontextu regulace finančního sektoru v prostoru Evropské unie a činí tak na příkladu států Visegradské skupiny a Pobaltí Monografie nejprve rozebírá Lamfalussyho proces stávající architekturu regulace finančního sektoru v Evropské unii a poukazuje na přístupy které se k regulaci poskytování finančních služeb nabízí Představuje exploraci zdali existují ukazatelé které ovlivňují stupeň podpory finančních inovací v rámci výkonu politiky na příslušném úseku a analýzu nakolik tyto nástroje nachází uplatnění v současném regulačním rámci finančních služeb v prostoru Evropské unie Pomocí empirických dat kniha mimo jiné poukazuje na to že v rámci finančního sektoru není dosažen cílový stupeň harmonizace a konvergence ale naopak dochází k regulatorní soutěži mezi členskými státy Evropské unie Příčiny lze přitom přičítat limitům intergovernmentalismu a fenoménu byrokratické politiky
