Leblova poezie je poezií zvuku poezií žonglující s tóny s témbrem poezie veršů natěšených na blížící se rým či asonanci Schopnost rozvinout podnět či pocit do zvukového ohňostroje nechává vítaný prostor pro formulování pocitů člověka který na život i svět kolem kouká z nadhledu s patřičnou dávkou odstupu skepse a ironie Nejde však o žádné veršování zahořklého zestárlého muže Jsme pořád ve světě znělosti a imaginace kde ale vládne vyváženost Slova dál spěchají za dalšími zvukovými efekty ale nesou význam drží tvar i téma a prozkoumávají temné hlubiny Namísto žonglování se slovy se tu básnicky vyslovují pocity a postoje které mají v sobě hořkou vyrovnanost nostalgii a hloubku Před dávnými léty vykutal Zdeněk Lebl Všekámošskou konferenci Sám se svým darem neohrožené improvizace která řečovou silou přesvědčuje že vše je tak jak jim to on říká zorganizoval v pozdně normalizační šedi slet několika desítek básníků kteří dokázali po dva dny vytvářet v Davli dionýský karneval v němž se nesmyslné stávalo smysluplným a někdy i naopak A jeho improvizované recitace byly tím hlavním hřebem po celé ty dny Od té doby mi jeho hlas zní i z básní které mají toliko papírovou podobu Věřím nicméně že básně v tomto svazku obsažené a které psal až v posledních letech jsou schopné mluvit i k těm kdo tento hlas nemají v paměti ale vycítí jej z písmen veršů a tvarů jednotlivých básní Z doslovu Petra A Bílka
