...a do školy jsem nikdy nechodil

„Dobrý den jmenuji se André jsem chlapec nejím bonbóny a nechodím do školy “ Touto větou se autor v dětství představoval dospělým kteří se divili jak to že jej vidí volně běhat v době kdy ostatní děti sedí ve školních třídách Poslední část věty se vždy postarala o rozruch – a působí ho vlastně dodnes Kniha se nepokouší kritizovat školství Jen popisuje jak se André ve vší svobodě věnoval matematice a technice a zároveň tancování literatuře stavbě kytar cizím jazykům a mnohému dalšímu Bez povinnosti Děti se učí přirozeně rády vlastně se ani nemohou něčemu neučit André bez školy nevyrostl v hlupáka nevzdělance ani asociála Jeho mládí bylo bohaté na intenzívní zážitky a přesto bez stresu soupeření tlaku na výkon a honby za dobrými známkami V Evropě se dnes vede debata zda školní systém naše děti pomyslně nesvazuje do kazajky která je jim většinou příliš těsná a může dokonce vést k jejich nemocem Do této debaty vnáší Andrého kniha nedogmatický pohled Neobsahuje žádný patentovaný návod nýbrž zcela osobní příběh šťastného dítěte které mohlo nerušeně objevovat a rozvíjet vlastní talenty a nakonec vyrůst v široce vzdělaného tvořivého a úspěšného muže kterým dnes André je