Tibetská kniha mrtvých jinak

„Tibetská kniha mrtvých“ Bardo Thodol je považována za jednu z nejdůležitějších knih moudrosti lidstva Její metaforický jazyk je pro ne buddhisty těžko srozumitelný a proto bylo zájmem autora citlivě a pečlivě převést hlavní obsah do moderního jazyka a zároveň zachovat poetiku a sílu originálu Vznikla tak delší báseň v próze která popisuje různé fáze umírání až daleko za poslední dech Zkušenosti psychologa vlastní meditační praxe a zážitky blízké smrti mu pomohly vybrat univerzální duchovní pravdy z buddhistického textu a převést je do současných obrazů Po vzoru originálu ji lze umírajícímu předčítat nahlas a tak podpořit v odchodu Praktické pokyny pomáhají vytvořit vhodnou atmosféru a správně načasovat čtení Je ale možné ji využít i k osobní meditaci o smrti pomíjivosti a ke zkoumání vlastního vědomí Rozsáhlá esej Kena Wilbera pojednává o místě „Tibetské knihy mrtvých“ v moderní psychologii a spiritualitě a vztahuje téma smrti k jeho integrálnímu modelu vědomí Obsah doplňují doporučení pro hudbu a užitečné odkazy „Kniha je stručným a praktickým průvodcem umíráním Neměla by se číst jednorázově Je to i pracovní sešit pro přípravu na okamžik umírání