Monografie analyzuje soulad české právní úpravy s požadavky čl 5 odst 2 a čl 8 odst 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019 1158 ze dne 20 června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010 18 EU tzv work life balance directive Zabývá se jak požadavkem na nepřenosnou část rodičovské dovolené tak požadavkem na finanční zajištění během této nepřenosné části Tyto požadavky směrnice totiž v České republice nevedly k žádným legislativním úpravám neboť Česká republika se domnívá že dosavadní právní úprava je se směrnicí v souladu Autorka dospívá k závěru že česká právní úprava skutečně zřejmě neodporuje textu směrnice ale není v souladu s jejími cíli které jsou vyjádřeny zejména v preambuli Proto se věnuje možnostem transpozice překážky v práci a finančního zajištění do českého právního řádu V oblasti překážky v práci je zvažováno jak využití existujících překážek v práci rodičovská dovolená a mateřská a otcovská dovolená tak zavedení nové překážky v práci Monografie klade důraz především na možnosti využití rodičovské dovolené a na potřebu lépe právně zakotvit flexibilitu jejího čerpání Zamýšlí se nad tím zda je nezbytné a smysluplné vytvořit nepřenosnou část v rámci české rodičovské dovolené přestože ta je koncipována jako individuální na sobě nezávislé nároky každého z rodičů V oblasti finančního zajištění se autorka věnuje možnostem transpozice prostřednictvím náhrady mzdy dávek nemocenského pojištění a dávek státní sociální podpory Dospívá k závěru že existující dávky nejsou pro finanční zajištění během nepřenosné části vhodné a že finanční zajištění které by mělo být zakotveno by mělo být koncipováno podobně jako existující dávky nemocenského pojištění Při analýze možností transpozice se autorka inspiruje i přístupem jiných států; ke srovnání využívá slovenskou polskou maďarskou slovinskou a rakouskou právní úpravu Monografie neopomíná ani osobní působnost směrnice
