Příběhy milujících se mladých bytostí vznikají, víme, nejen v máji. A ovšemže nikoli jen ve Veroně. Samo sebou, také ne vždy hendikepovány znepřátelením rodů. Jsou-li pak neseny happyendem stálosti, dokonce ani nezaniknou. Bylo by nepochybně zajímavé, nechat si je vyprávět džentlmeny dědoušky, něhyplně vodícími své Dámy davem sólo-kvapících. Těch méně šťastných, inklinujících k prvnímu a někdy již několikerému z rozvodových stání.
Posvátná láska, ta, v podobě dvou pevně zaklesnutých rukou, jedné subtilní a druhé robustnější, defiluje již zřídka před námi. I tak je však schopná vyvolat vzpomínky na vzácnost chvil, z nichž každá by čtenáře vždy opět zářivě nově oslovila tajemnou osobitostí.
Mí hrdinové narození v malém Československu a nenadále vmanipulováni do ještě menšího Česka, se právě pro takovou vzácnou životní chvíli, šťastnějšími Julie a Romea z Verony, stali. To když si tragická havárie, Boží mocí, přece jen nevyžádala daň života jednoho z nich.
Dovolte mi, milí čtenáři, ponechat si odůvodnění změn jmen, míst i detailů a nechte se vést příběhem, v jeho podstatě pravdivým. Čas jej již tak jako tak posunul do jiných dimenzí.
Autorka
