Gaiovo dílo Institutionum commentarii quattuor, neboli Učebnice práva ve čtyřech knihách, napsané v posledních 2. století n. l., patří mezi klasické texty římského práva. Již v době svého vzniku bylo toto dílo zamýšleno jako učebnice práva a díky tomu je jeho výklad nejen systematický, ale také srozumitelný. Poskytuje nám komplexní informace o římském soukromém právu té doby, stejně jako vzor při vytváření první oficiální učebnice římského práva nazvané Institutiones seu Elementa z roku 533 n. l., podle níž se na právnickcýh fakultách vyučovalo ještě v 18. století. Rukopis Gaiova díla, pocházející z 5. století, byl objeven v knihovně veronské kapituly roku 1816 německým badatelem B. G. Niebuhrem. Od té doby patří, spolu se zákoníky císaře Iustiniana, k základním římskoprávním dílům.
