Občanská společnost je dobře známým pojmem. Rostoucí frekvence, s jakou spojení zaznívá, ovšem zároveň přispěla k tomu, že se „občanská společnost“ vyprazdňuje. Hranice a obsah konceptu i jeho role ve společnosti jsou značně nejasné. Současné společenské vědy se soustředí spíše na empiricko-analytické zkoumání občanské společnosti a často ponechávají dopady jejího rozdílného normativního určení bez povšimnutí.
Předkládaná kniha je sondou do aktuálních normativních přístupů k vymezení občanské společnosti, jak jsou obsaženy v politickém myšlení 20. a 21. století. Nezastavuje se jen u přehledu vývoje pojmu a vztahu občanské společnosti k různým pojetím legitimity a demokracie, ale představuje občanskou společnost v mnoha jejích podobách: ve světle neoliberálního myšlení, politického liberalismu, z perspektivy současných nositelů republikánské tradice z řad republikanismu a školy sociálního kapitálu i levicové kritické teorie. Zároveň usiluje o kritický pohled na analyzované koncepty občanské společnosti, v němž akcentuje především feministickou reakci.
Díky postupu, jenž kombinuje historické kořeny myšlení o občanské společnosti s jejich současnými pokračovateli, jde tato kritická studie za hranice konceptu samotného a přináší řadu postřehů, jež se mnohem komplexněji dotýkají možností a mezí současné politické filozofie.
