Původním úmyslem reformátorů bylo obnovit teologii a církev tím že se soustředí výhradně na ně samotné Takový ryzí postoj se však záhy ukázal jako těžko schůdný Nebylo možné setrvat v sektářské iluzi že duchovní a světské či církevní a politické od sebe lze rozlišit a oddělit tak prostě a jednoduše aby zůstaly bez vzájemného dotyku a souvislosti Proti takovému omylu svědčila jak praktická zkušenost reformátorů tak i zdroje v nichž našli autoritativně pevné východisko křesťanské reformace Bylo tedy nutné spojitost duchovního se světským nově vystihnout což znamenalo především vyjasnit jaké vztahy mezi oběma sférami zůstávají nutné a potřebné; objasnit je alespoň poněkud ale právě zásadně Jak to formuloval Luther: „Při veškerém církevním vyučování je třeba bedlivě dbát která část se vztahuje k životu ve vlastním slova smyslu duchovnímu která k občanskému a která k politickému “ Evangelický teolog a historik M Wernisch se ve své obsáhlé monografii podrobně věnuje vztahu reformační teologie a politického myšlení ve čtyřech velkých okruzích: v okruhu Martina Luthera Huldrycha Zwingliho Jana Calvina a monarchomachů T Bezy aj Zabývá se tak poměrem teologie a politiky nejen z hlediska jejich časového vývoje ale ukazuje i jejich zázemí a konkrétní východiska jakož i jejich celkový myšlenkový rámec u jednotlivých reformačních osobností
