Autorka se vydala na aktuální cestu doslovení frejkovské story od jeho studentských let k osobnímu umělcovu mezníku roku 1930 a to v pronikavější a bohatší dimenzi než jakou u analogického údobí nabízí vstupní studie L Petiškové u edice frejkovských textů Divadlo je vesmír Přínos Jochmanové spočívá také v razantním rozšíření pramenné báze: nejen ve využití pozůstalosti L Skrbkové ale zejména v sondách do rodinnou ochraňovaného privátního archívu J Honzla případně i monitoringem relevantních stop v archívu pražského ND nemluvě již o archiváliích divadelního odd NM Frejkova pozůstalost nebo Divadelního ústavu Rádlova alba apod Čtivé panorama dvacátých let živě evokuje genezi hnutí devětsilské generace poetismus konstruktivismus i – nejpozději od počátku r 1927 – Frejkův postupný odklon od těchto doktrín k divácky ohlasnějšímu divadlu kabaretně revuálního typu a vůbec zálibě v hravosti a zábavnosti s odhalováním tzv životního dada Práce také funkčně reflektuje dobové uhranutí filmem; výčet scénických aplikací filmové projekce je významným příspěvkem k dějinám amplifikujících procesů v divadle vizualizace a vyšší sugestivnosti scénického obrazu Zároveň jsou objevně exponovány dosud z cudnosti neinterpretované erotické roviny či spíše temnější hlubiny divadelního artefaktu
